Vrtaná studna je – jak již název napovídá – zjednodušeně řečeno vrt do země, v němž se hromadí podzemní voda. Hloubka vrtu závisí na hloubce, kde se nachází v horninách podzemní voda. Zpravidla jde o 10 až třeba 150 metrů. Podzemní voda je obvykle čistější než voda povrchová a proto kvalitnější, než bývá voda v kopaných studnách.
Výhody vrtané studny lze shrnout do těchto bodů:
- využití studniční vody snižuje náklady, které bývá nutné vydat na vodu z kohoutku
- voda z vrtané studny mívá vysokou kvalitu
- nečistoty běžné ve vodě z vodovodního řadu (rozpuštěná hnojiva, pesticidy nebo dokonce nežádoucí hormony) se ve vodě z vrtané studny nevyskytují nebo jen ve stopovém množství
- množství vody z vrtané studny je poměrně nezávislé na ročním období nebo srážkách
Nevýhody vrtané studny
- Vyšší počáteční náklady
- Nutná údržba
- Potřeba čerpací techniky, u rodinných domků a chat je to domácí vodárna
Vrtané studny můžeme pro jednoduchost dělit jednak podle účelu použití nebo podle typu podloží, v němž je samotný vrt prováděn.
Účel použití vlastně určuje předpokládané množství vody, které má studna poskytnout. Nejmenší spotřeba vody obvykle bývá u chat a chalup, vyšší nároky pak mají obyvatelé rodinných domů a velmi vysokou spotřebu lze očekávat u firem, sportovních areálů i zemědělské výroby.
Z hlediska podloží, v němž je vrt pro studnu prováděn, rozlišujeme vrty takto:
Vrty v soudržných horninách – typicky vyvřelé horniny jako žula nebo čedič – tedy lidově „vrty do skály“ mohou být obvykle menšího průměru, protože vrt je čistý a nesesouvá se.
Vrty v nesoudržných horninách – tedy oblast výskytu naplavenin, štěrků a písků – jsou obtížnější a průměr vrtu musí být obvykle výrazně větší oproti konečné zárubnici, tedy „potrubí“, které je umístěno ve vrtu a v němž se shromažďuje voda.
Vrty v horninách jílovitého typu se provádí šnekovou technologii a jejich realizace je z hlediska pracnosti značně náročná a problematická. Tyto vrty se obvykle neprovádějí do takových hloubek jako vrty v soudržných a nesoudržných horninách.